Škůdci a nemoci

Doba, ve které jsme "poručili větru a dešti" však dost podstatným způsobem poznamenala naše myšlení a cítění. Na svých zahrádkách jsme začali mít často pocit, že více je lépe, a tak jsme necitlivým přístupem rozvrátili křehkou rovnováhu našich malých oáz. Dnes mnozí z nás hledají návrat ke kořenům, i když v nich hlodá obava, jestli to bude fungovat. Příroda má ohromující regenerační schopnosti, a pokud jí vytvoříme vhodné podmínky, určitě to zvládne. 
Příroda je schopna během několika let opravit poničenou půdu a přivést zpět přirozené nepřátele těch přemnožených druhů fauny, které nazýváme dnes nepřesně a nespravedlivě škůdci. Umí změnit podmínky, které vedly k jejich přemnožení i masovému výskytu některých chorob rostlin. Umí také oživit druhovou pestrostí naše monokultury….Kde je tedy problém?

Základem proměny je změna našeho pohledu na přírodu.

Umělé, synteticky vyrobené hnojivo dodá rostlině potřebné živiny, problém však bývá v příliš velké dávce a snadno přístupné formě. To vychovává rostliny-bumbrlíčky, které se nemusí snažit získat svoje živobytí. Ostatně zápasit ani nemají s kým, protože záhony jsou monokulturní (pěstujeme na jednom záhonu jen jeden druh rostliny) a plevele bývají vzorně odstraněné. Rostliny zpohodlní, vytvářejí šťavnaté výhony, které chutnají "škůdcům", ztratí i odolnost vůči chorobám. Potom přijde slimák, jde rovně řádkem a pase se. Ulehčili jsme mu práci, jak to jen šlo. Šťavnatá pletiva přehnojených rostlin jsou pro něho lákavou pochoutkou, navíc v praktickém balení - nemusí při "nakupování" nic hledat ani překonávat překážky v podobě dalších, pro něho neatraktivních nebo odpuzujících rostlin.

Nejobávanější z obávaných - slimáci

Se mšicemi je to podobné: šťavnaté letorosty, dorůstající na pravidelně zalévaných a přihnojovaných ovocných stromech po pečlivém každoročním prořezání, představují pro tyto bytůstky svou nabídkou přímo supermarket. 
Chemická ochrana rostlin likviduje společně se "škůdci" i jejich přirozené nepřátele a také užitečné druhy hmyzu. O jejích důsledcích na zdraví člověka nemusíme určitě mnoho diskutovat. Netvrdím, že všechna alergická onemocnění jsou způsobena chemickými postřiky, troufám si ale říci, že jsou to jedny z mnoha, člověkem běžně používaných, cizorodých látek, které nepatří do žádného potravního řetězce. Geometrickou řadou narůstající výskyt "alergií" je pochopitelným důsledkem toho, že organismus člověka se s těmito a dalšími chemikáliemi prostě a jednoduše neumí vyrovnat. Nemůžeme se mu potom divit, že reaguje nepřiměřenou obranou - alergií. 
Z krátkodobého hlediska chemické hnojení a ochranné prostředky "pouze" vyhání rostliny, které nejsou na tak vysoký příjem živin a cizorodých látek stavěné.


Opouštějí nás rostliny našich luk, mezí a remízků - tedy původní druhy, tvořící naši kulturní krajinu.


Jak tedy fungující systém vytvořit? Nejlepší ze všeho je nejdřív si všechno důkladně rozmyslet. Nejčastějším přístupem "nadšenců" je přestat ihned s chemickým hnojením a postřikováním a čekat na zázrak. Tyto snahy většinou končí během jednoho nebo dvou roků v slzách, nad úrodou zničenou přemnoženými slimáky, mšicemi, plísněmi a nejrůznějšími chorobami. Pevná víra v to, že to bude fungovat sama o sobě nestačí, jsou potřeba i znalosti. 
Nejprve je nutné v sobě znovu vypěstovat schopnost pozorování. To je samo o sobě úkol na několik let, další léta se systém vyvíjí. Už Karel Čapek psal o tom, že zahrada potřebuje ke svému vývoji deset let. Nevěšme hlavu, máme naštěstí dost možností, jak přírodě pomoci celý proces urychlit. Naším úkolem je, vytvořit vhodné podmínky pro to, aby s námi mohla zase začít smysluplně spolupracovat.

Zřekneme se chemikálii a na pomoc si zavoláme odborné specialisty z přírody. Například berušky.

Rozšíření pestrosti druhů

Najde- li se ve vaší zahradě místo na několik původních druhů keřů - třeba šípek, trnku, černý bez, dřín, brslen nebo dokonce vrbu jívu, je to skvělé. Před výsadbou zvažte, jak velký prostor daná rostlina obvykle zabírá na svém přirozeném stanovišti a je-li v možnostech vaší zahrady jí tak velký prostor poskytnout. Pokud vás některá "divoká rostlina" poctí tím, že sama přijde do vaší zahrady, ponechejte ji tam, kde vyrostla, pokud je to jen trochu možné. Pokuste se časem o pěstování co možná největšího počtu druhů ovoce, zeleniny, bylin, koření, planých rostlin, půdopokryvných rostlin i květin. Zahrada vám sama řekne, čemu se v ní daří.

Divočina

Divočina je prostorem, ve kterém vládne příroda, ne my. V divočině probíhají přírodní procesy relativně nerušeně a v ní se také obnovuje původní rovnováha naší zahrady. Rostou v ní náletové rostliny, rozrůstají se v ní plevelné druhy rostlin, stěhují se tam užiteční pomocníci : užitečný hmyz, obojživelníci a malá zvířata. Z části naší zahrady se začíná stávat fungující ekosystém, který je nenahraditelným pomocníkem při naší péči o zbytek zahrady. Naše počínání v divočině by se proto mělo podobat návštěvě. V divočině můžeme pobývat, pozorovat, meditovat, obdivovat, rozjímat… Neměli bychom do jejích pochodů vůbec zasahovat. Její obyvatelé tady mají svůj domov a potřebují pocit bezpečí. Odolat pocitům, že divočině musíme dát řád, jinak pohltí celý pozemek může být někdy těžké. Ovšem, jen při dodržení této podmínky s námi bude příroda opravdu spolupracovat. Divočina má svůj vlastní řád, který musíme respektovat.

Suché zídky, hromada kamení nebo větví jsou úkrytem pro mnoho užitečných živočichů.

Založení divočiny

Nejdříve zkuste najít místo, které nemusíte obdělávat a můžete si dovolit nechat jej k dispozici přírodě. Mělo by být tak trochu stranou od běžného dění, třeba v koutě nebo kolem plotu. Důležité je, aby jeho budoucí obyvatelé nebyli rušeni. Je-li ve stínu, umístěte na něj hromadu různě silných dřev, je-li na slunci, hromadu kamenů. Pak už se jen vyvarujte pokušení "nepořádek přírody" uklízet. Za to můžete pozorovat, jak se ve vaší "divočině" příroda zabydluje a vítat její první obyvatele. 
Jezírka jsou pro divočinu jako stvořená. Je snadné nechat jejich okraje zarůst rostlinami. Můžeme do nich zasadit i okrasné rostliny, vybírejme však druhy, které nepotřebují péči. 
Dalším takovým místem jsou okraje zahrady, ploty, hranice pozemku. Osázíme je vhodnými keři, o zbytek se už postará příroda sama. Je dobré vybrat keře, které plodí ovoce nebo alespoň bobule, vhodné jako potrava pro ptáky. 
Skládá li se naše divočina z více prvků, je dobré je navzájem propojit: např. jezírko může být umístěno blízko okraje zahrady a živým plotem spojeno s koutem pozemku, ve kterém je "opravdová divočina". Kromě působivého estetického dojmu vytvoříme cestu z divočiny k jezírku, bezpečnou pro živočichy.

Hlavně nezpanikařit! 

Je pravděpodobné, že se objeví slimáci, mšice nebo jiní nezvaní jedlíci naší úrody. V prvních třech letech není ještě rovnováha zahrady na dostatečné úrovni. Někdy to vypadá, že příroda chce vyzkoušet pevnost vašeho úmyslu.


Tato chvíle je "přijímací zkouškou" na školu přírodního zahradničení. Nejlepším řešením je, dokážete-li tuto invazi přežít, bez ohledu na úrodu a připomínky členů rodiny, sousedů a takzvaných přátel, kteří ochotně přispěchají s radou, jak škůdce bez milosti zlikvidovat. Přijímací zkouškou však projdete, použijete-li s rozmyslem mechanické metody nebo některý z biologických prostředků ochrany rostlin (www.biocont.cz). 
Můžete také vyzkoušet některý z receptů na jíchy a výluhy,uvedené v tabulce.

Postřikovač, který jste používali na chemikálie, můžete využít na podpůrné výluhy či jíchy, které nám pomohou k posílení rostlin a odehnání nepříjemného hosta.

Kostivalová jícha celkově posiluje rostliny

Výluh z lichořeřišnice působí proti vlnatce krvavé.

Tabulka: Příklady posilujících preparátů z rostlin - PDF 30kb
Zdroj: Zdravá zahrada, Helena Vlašínová

Zpanikaříte-li a postříkáte zahradu něčím "naprosto zaručeným", budete si muset přijímací zkoušku příští rok zopakovat. Zlikvidovali jste totiž pravděpodobně některá vývojová stádia užitečného hmyzu, která už v tomto roce nemají šanci dospět a pomáhat vám. Úplně propadnout však můžete jen tehdy, když po prvních neúspěších zatrpknete a zanecháte definitivně pokusů o spolupráci s přírodou.

Text: Alena Suchánková
Foto: Lucie Komendová

Permakultura je vytvoření malého ráje
zde na zemi. (Bill Mollison)

Více o permakultuře najdete zde.

Člověk může být opravdovým člověkem jen v přiorozené harmonii s přírodou, zvířaty, rostlinami, větrem a vodou, nebem a zemí.
(Klaus-Michael Meyer-Abich)